Jsem milovníkem jara. Když začnou vykukovat první kvítky, tahám je ze země očima. Každý den sleduji protější lesík a když vidím, že se mezi holými břízami objeví narašený javor, nezapomenu si nahlas říct:
"Jaro je tu, konečně..."
Strašně rychle ten čas plyne, někdy nestíhám to všechno nasát a zažít. Ač nejsem počítačový maniak, chytrý telefon nevlastním, na co? A televize je u nás po většinu roku jen zbytečný krám navíc. To raději něco tvořím, pro potěchu svoji i druhých. Ale i tak si připadám, jako bych pořád seděla v rychlíku. Čím to je?
A stejně uhoněná mi připadá i ta příroda. Sotva naraší, člověk si ani málem nevšimne a už je odkvetlá...
Jsem ráda, že jsme aspoň stihli navštívit Skanzen v Rožnově, kde si to nejen Johanka krásně užila. A hlavně největším, milým překvapením bylo, že se v naší zahradě pod trvalkou zabydlel ježek.