pondělí 10. listopadu 2014

HLEDÁM DOMOV PRO KOCOURA!!!

Dnes bych vám chtěla představit němou tvář, která by uvítala nový domov. Dospělého kocoura se mi podařilo v létě zachránit od jisté a strašné smrti a to úplnou náhodou. Bylo štěstí, že šachtice, do které spadl byla železná, takže se jeho zoufalé volání trošku více ozývalo, a že jsem se zrovna v těch místech nacházela. Šachtice je na okraji pole, za příkopem a ještě ji ode mne dělil hlavní tah do krajského města s rušným provozem.


V první chvíli roura nebyla vůbec vidět. Byla zarostlá trávou a ostružiním. Musel tam být spadlý už delší dobu. Sám se vyšplhat nedokázal i když jsme mu tam s kolegyní dali trubku s tkaninou po které by se mohl dostat ven. Po obvolání útulků, kde nám stejně nic moc neporadili, jen že máme zavolat hasiče jsem si já, žena činu řekla, že když to dokážou hasiči, tak já taky. Nejsem žádná fiflena:). Vzala jsem hrábě s dlouhou násadou, vozíček, krabici a šla  jsem. Kocour, když viděl, že jsem se pro něj vrátila, byl šťastný jako blecha. Spustila jsem hrábě do roury a samozřejmě byly krátké, takže jsem se tam musela pořádně ohnout. Trčel mi jen zadek a nohy. Říkám kocourovi: " Kocur, drž se. Teď nebo nikdy!" Podebrala jsem ho pod břichem, zajistila jsem ho o stěnu roury a už jel nahoru. Nikdy nezapomenu na ten zoufalý ale šťastný pohled, když jsem ho čapla za kůži a když věděl, že přežije. " A mám tě!" Šup do krabice a jedem do bezpečí. Celý zmrzlý, prokřehlý, od bahna a hlavně kost a kůže. Rozdělila jsem se s ním o oběd. Teplé halušky s brynzou a se slaninkou mu přišly vhod. Po zbytek dne se vyhříval na slunci a čistil.


 Tady už je vyfocen asi po 14 dnech. Je moc hodný, přítulný, společenský a aktivně chytá hlodavce. Vzala bych si jej domů ale v našem sousedství se nachází smečka 4 vlčáků, kteří likvidují vše co se hýbe a hlavně kočky a to milému kocourovi udělat nechci. Vím, že dříve nebo později by tam skončil. Tak jsme vloni přišli taky o kocourka.

 Jestli jste někdo z Beskyd, Poodří a okolí a uvítali byste vděčného kočičího společníka, napište mi. Byla bych ráda, kdyby se měl dobře. Tam, kde má teď přechodný domov, se o něj přes zimu moc nebudou starat. A je tu taky nebezpečí, že ho zajede auto.




Děkuji za návštěvu. Vaše Stáňa.

3 komentáře:

  1. Stáničko, přečetla jsem jedním dechem, jsi zlatíčko♥ a kocourek je nádherný! Škoda, že u vás nemůže zůstat, myslím, že patříte k sobě :-** Krásné dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzi, taky si myslím, že patříme k sobě ale bohužel to nejde. Ani kdybych ho měla doma, tak bych ho neuhlídala. Musí přece chodit taky ven. Chytnou ho kočičí touhy nebo zvědavost a je po něm. A to nechci.

      Vymazat
  2. jejda, ten je krásný. jenže my už máme doma čtyři. ... teda tří kočky - babuw, dceru a vnučku a kocoura..... :-( i do domku se zahradou uz to je moc

    OdpovědětVymazat