čtvrtek 20. listopadu 2014

Naše předzahrádka...

Moc všechny zdravím. Když jsem před 13 lety začala chodit do kurzu zahradní architektury měla jsem jen mlhavou představu o tom jak by měla zahrada vypadat. Tehdy mě to chytlo a už nepustilo. Základy a nadšení jsem sice podědila po babičce ale probudilo se to právě až v mých 19 letech. Do té doby byla pro mě zahrada nuda. Původně byla naše předzahrádka změť nevzhledných růží, kosatců, nějakých jarních cibulovin a korunu tomu dávaly 2 vzrostlé tisy. Moje představa nového plánu byla, že tam bude určitě jezírko, vřesy a levandule. No on to vlastně nebyl plán. Rodiče i s babičkou odjeli na víkend na chatu. Já jsem se nudila. Bylo sobotní dopoledne, bylo hezky a já si seděla na lavičce před domem. Dívám se do té původní zaplevelené výsadby a říkám si půjdu to tu uklidit ať má mamka radost...
Když se naši v neděli vrátili nestačili se divit. Nikde nic a uprostřed záhonu kráter.
Dneska už nemusíme nic okopávat a předzahrádka nám dělá radost ve všech ročních obdobích. Většinu zabírá vřesoviště doplněné o stálezelené keře a levanduli. Výsadbu doplňuje nezbytná keramika, lucerny a přírodní dekorace.




 Ústředním bodem, který okamžitě zaujme je jezírko s malým pramínkem šumící vody. Je plné rybek, které jsem sama odchovala. Jsou to moji miláčci.
Už jako dítě, když jsem někdy (velmi zřídka) narazila na zahradu s jezírkem, dokázala jsem tam prostát hodiny a čučet. Teď už nikde stát nemusím. Mám svoje.









Přeji hezké dny. 
Vaše Stánička.

sobota 15. listopadu 2014



Podzimní romance...

Hezký víkend přeji všem. Skoro všichni lidé kolem mě začínají ŠÍLET s Vánoci. Já chodím venku v lehkém outfitu, obdivuji krásu kvetoucích růží a bujný růst bylinek. Vánoce mě nějak zatím neberou. A to mám za 10 dní začít vyrábět adventní věnce. Zatím nemyslitelné. 
Kvetoucí muškáty budu muset letos asi zabít:) I když by možná nevypadaly špatně s bílými světýlky :)
Pravda, fotky s psím vínem jsou trošku opozděné, neboť je již víno jaksi skoro bez listí a tak aspoň na efekt. A račte si všimnout, že mi roste na plotě z thují, takže tady malá inspirace, jak ozvláštnit nudné a někdy nutné ohraničení pozemku.






Už i Evžen vyhlíží svou sněhovou čepičku a je s ním pěkně k nevydržení. Chodí mi ožírat celer:)

  Někteří se dali na modlení...

Užijte si krásné dny volna.
Vaše Stánička.


pondělí 10. listopadu 2014

HLEDÁM DOMOV PRO KOCOURA!!!

Dnes bych vám chtěla představit němou tvář, která by uvítala nový domov. Dospělého kocoura se mi podařilo v létě zachránit od jisté a strašné smrti a to úplnou náhodou. Bylo štěstí, že šachtice, do které spadl byla železná, takže se jeho zoufalé volání trošku více ozývalo, a že jsem se zrovna v těch místech nacházela. Šachtice je na okraji pole, za příkopem a ještě ji ode mne dělil hlavní tah do krajského města s rušným provozem.


V první chvíli roura nebyla vůbec vidět. Byla zarostlá trávou a ostružiním. Musel tam být spadlý už delší dobu. Sám se vyšplhat nedokázal i když jsme mu tam s kolegyní dali trubku s tkaninou po které by se mohl dostat ven. Po obvolání útulků, kde nám stejně nic moc neporadili, jen že máme zavolat hasiče jsem si já, žena činu řekla, že když to dokážou hasiči, tak já taky. Nejsem žádná fiflena:). Vzala jsem hrábě s dlouhou násadou, vozíček, krabici a šla  jsem. Kocour, když viděl, že jsem se pro něj vrátila, byl šťastný jako blecha. Spustila jsem hrábě do roury a samozřejmě byly krátké, takže jsem se tam musela pořádně ohnout. Trčel mi jen zadek a nohy. Říkám kocourovi: " Kocur, drž se. Teď nebo nikdy!" Podebrala jsem ho pod břichem, zajistila jsem ho o stěnu roury a už jel nahoru. Nikdy nezapomenu na ten zoufalý ale šťastný pohled, když jsem ho čapla za kůži a když věděl, že přežije. " A mám tě!" Šup do krabice a jedem do bezpečí. Celý zmrzlý, prokřehlý, od bahna a hlavně kost a kůže. Rozdělila jsem se s ním o oběd. Teplé halušky s brynzou a se slaninkou mu přišly vhod. Po zbytek dne se vyhříval na slunci a čistil.


 Tady už je vyfocen asi po 14 dnech. Je moc hodný, přítulný, společenský a aktivně chytá hlodavce. Vzala bych si jej domů ale v našem sousedství se nachází smečka 4 vlčáků, kteří likvidují vše co se hýbe a hlavně kočky a to milému kocourovi udělat nechci. Vím, že dříve nebo později by tam skončil. Tak jsme vloni přišli taky o kocourka.

 Jestli jste někdo z Beskyd, Poodří a okolí a uvítali byste vděčného kočičího společníka, napište mi. Byla bych ráda, kdyby se měl dobře. Tam, kde má teď přechodný domov, se o něj přes zimu moc nebudou starat. A je tu taky nebezpečí, že ho zajede auto.




Děkuji za návštěvu. Vaše Stáňa.

středa 5. listopadu 2014

  Nový truhlík a poslední záchvěvy zahrady...

Moc vás všechny zdravím. Po trochu větším úklidu zahrady přišel čas nově osadit truhlík na terase. Určitě bude krásný až do jara. Na zimu ho přizdobím borovicovými větvičkami a šiškami. A co přežije tak vysadím do zahrady.


Kuchyňské okýnko a malá teráska se taky dočkaly podzimní výzdoby. Letos jsem narazila na nádherné bledě modré violky. 


Stále trvající teplé počasí nám prodloužilo sezónu pobytu venku. Ani těm kytkám se nějak nechce dokvést a spát. Nejen, že růže mají ještě plno pupenů a neúnavně kvetou ale měsíční jahody mají více plodů než v létě. Ještě pořád je co mlsat. A o hmyzu ani nemluvím. Šípků na dekoraci bude dostatek a jsou krásné, velké a čerstvé bylinky nestíhám sklízet. Mě osobně takové počasí nevadí. Mohlo byt tak být až do jara.













Užívejte slunných dní.

Vaše Stáňa.