pondělí 20. dubna 2015

Jarní les

 Před týdnem jsem měla opět možnost jet na dva dny na naši chatu do Jeseníků. Bylo třeba dát po zimě zahradu do pořádku a udělat jarní úklid. Vyjely jsme si s maminou a psy. Chlapy jsme nechaly doma. Ono to není na škodu se na chvíli odloučit. Udržuje o dobrou náladu ve smečce :)
Chata je schovaná v údolí a když se člověk potřebuje spojit se světem a něco neodkladně vyřídit přes mobil, musí jet na kole asi 3 km do lesa, kde je aspoň nějaký signál. Což byl i můj případ. Cestou jsem se zastavila u dědova včelína, slunce hezky hřálo, vzpomínky ožily, zastesklo se mi. Květinové jarní koberce rostou pořád stejně i ten včelín je skoro stejný, jen trochu ošuntělý...
Zamáčkla jsem slzu a jela jsem raději do toho lesa, ke studánce chytat signál...






 Před odjezdem ještě KUK přes plot k sousedům, pokochat se záhonem plným čemeřic a modřenců v podvečerním slunci... NÁDHERA...
Nikdy se nikomu nechce domů. Když psi vidí, že se balíme, okamžitě leží v pelíškách a dělají, že strašně spí ale bohužel jim to není nic platné :)
Je tu klid a pohoda, čistá příroda kolem. Teď nám akorát dělají vrásky, lidé kteří mají obstavené celé chaty 2 - 3 metrovýma hradbama ze dřeva a furt mají málo. Rabují co se dá, kácejí vzrostlé stromy a bordel nechají. HYENY!!!

3 komentáře:

  1. Nádherné fotky, Jeseníky máme všichni moc rádi a máme spoustu krásných vzpomínek s nimi spojených. A včelín ..... vybavuje se mi příměstská zahrádka mého dědečka, kdykoli jedeme náhodou kolem, je mi sladkobolně smutno. Ani netuším, komu dnes patří, ale milovala jsem to tam. Moc tě zdravím, Stáni a přeji nádherné dny, Klárka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Klárko, moc děkuji. Přesně vím o čem píšeš a taky jak to cítíš. Je to taková divná bezmoc ale nic už s tím nenaděláme. Naštěstí radostných vzpomínek je moře a rádi si o nich vyprávíme. Taky tě moc zdravím. Pa Stáňa

      Vymazat