Beskydské kopečky...

... s podhorskou vesničkou, to je naše nové zátiší na stolku pod břízkou...

...A pohoda letní zahrady...

Sklízíme úrodu, vaříme, pečeme, tvoříme, hrajeme si, houpeme se, koupeme se... Užíváme léto.

Vaše Stáňa.

Náš kocourek

O dovolenkovou eufórii, jsme přišli hned u našich domovních dveří. Dozvěděli jsme se, že náš Zdéňula přišel o život, před domem na cestě. Moc nám chybí. Na balkoně měl proutěnou kukaň a v té rád pobýval. Pokaždé když jdu kolem, tak koukám, jestli tam neleží. Mám to zažité a pak mi dojde, že už není. Takový přítulný a vděčný kocour jako byl on, se jen tak nevidí. 

První fotka a Zdéňulova poslední je těsně před odjezdem na dovolenou. Ani jednoho z nás nenapadlo, že se vidíme naposledy.

A tak jsem si ho před dvěma lety vypiplala...

Šmudlíku, nikdy na tebe nezapomenu...♥

Našemu Bertíkovi taky moc chybí. Chodí jako tělo bez duše a hledá ho.

A tak si rád čechral peřinku v kukani.

Vaše Stáňa

Pojďte se projet...

Mohla jsem si vyjet brzy ráno sama. Moji miláčci spali a tak jsem toho ráda využila. V tichosti koňské stáje jsem si připravila oblíbenou Boninku a vyrazily jsme. Fenka Rita se k nám přidala a ranní dámská jízda mohla začít. 

Čerstvý, vlahý vzduch, ranní slunce a na kopci výhledy do krásného kraje. Cestou jsme potkaly další koníky a tak se to neobešlo bez hlasitého ržání. Vybrala jsem okruh s broděním v potoku. To si kobylka i Rita moc užívaly. A pak už jsme to stočily směrem ke statku. Klusem kolem rozkvetlého, svazenkového pole, hezky v klidu projet voňavým lesem a pak procválat dlouhou rozkvetlou loukou, kterou lemuje březová alej. A skoro dvě hodiny utekly jako voda.
Domů jsme dojely akorát k snídani. Boží to bylo, jinak se to nazvat ani nedá.

A po snídani už jsme začali balit. Penzion byl prázdný, nemuseli jsme spěchat. Ještě jsme zdrbli s paní majitelkou a nakoupili domácí vajíčka. Hezky jsme se rozloučili a slíbili, že na podzim zase přijedeme...

Po cestě jsem ještě musela vyfotit jeden kouzelný dům v Žamberku. Každý rok se topí v záplavě kytek. Teď zrovna kvetly proskurníky...
Na náměstí jsme pak celou dovolenou zakončili, tou nejlepší zmrzlinou v okolí.
Tak ahoj Orlické hory, krásné, milované... :)

Vaše Stáňa

Poslední večer...

... proběhl stylově a tradičně, zase v sedle koně. Johanka bude asi zdatná jezdkyně, protože její nadšení a radost byla obrovská. Jezdila se mnou dobrých 20 minut po jízdárně. Zpívala jsem ji při tom koňské písničky a ona se jenom smála a plácala koníka po krku.
Pak se jeli s taťkou projet v kočárku a já jsem s kobylkou mohla vyrazit do přírody.
Po návratu a obstarání kobylky jsme si udělali rozlučkový oheň, u kterého nesměla chybět ani fenka Rita.

Vaše Stáňa.

Nový zámek

A ještě se pojďte kouknout na jednu perlu na Orlici. Je to zámek postavený v empírovém stylu v Kostelci nad Orlicí. Je obklopen nádherným anglickým parkem se statnými stromy a keři hortenzií. Uchvátily nás i jezírka s velkým hejnem karasů a od nich výhled do otevřené krajiny.
Člověku se ani nechce věřit, že tu sídlil výzkumný ústav pro chov prasat : (

Po pěkné procházce, jsme si dali výborný oběd na terase zámecké kavárny, pod vzroslými stromy. V tom opět přišla prudká přeháňka, která nás popošoupla dovnitř a tady jsme ještě poseděli s kávou a domácím dezertem.

Žasli jsme kolik je krásných míst v té naší zemičce. A my jsme zase poznali, další kousek z Orlických hor.

A cestou opět jedno zastavení v poli pro fotku, tentokrát jetelovém.

Vaše Stáňa

Zámek Doudleby nad Orlicí

Jedná se o nádherné renesanční, panské sídlo Bubnů z Litic. 

Přitahuje pohled už od silnice, kdy se při průjezdu městysem, objeví jen na malou chvilku, která ale musí každého oslovit.

Moc hezky jsme se tu nejdříve prošli po nádvoří, malým parkem  a obešli jsme babiččin dvorek se zvířátky. Naše malá selka byla spokojená, vyblbla se na balíku sena a nejraději by zvířátka, navštívila jedno po druhém, osobně v jejich příbytcích :)

Jen jsme si to namířili zpátky do zámku a v tom přišla prudká, dešťová přeháňka. Usadili jsme se do útulné kavárny, která má podobu loveckého salónku a rozjímali jsme při vážné hudbě nad zmrzlinou, čajem a kávou.

Nad hlavním vchodem zámku visel černý prapor. Jak jsme si přečetli u vchodu, zemřela majitelka zámku paní  Eleonora Dujková rozená Bubna-Litic.

V kavárně visel její kreslený portrét, pod kterým byla velká kytice čerstvých hortenzií a zapáleny svíčky. Moc hezká vzpomínka.

Tento krásný zámek neunikl ani zájmu filmařů a tak se tu natáčela i část filmu Bathory.

Bylo tady moc hezky a i interiéry budou stát určitě taky za to zase příště.

Vaše Stáňa

Międzygórze

Na doporučení majitelů statku jsme ve čtvrtek vyrazili za hranice naší republiky. A rázem jsme se ocitli v malých Alpách.

Asi i proto, že se tady tomu říká Slezské Švýcarsko.

Název vesničky bych přeložila jako Mezihoří ale podle mapy je to Vlčí důl.

Dominantou je hned na začátku, 22 metrů vysoký vodopád na horské říčce. Hezkou procházkou dál jsme došli po malebné vesničky. Nádherné dřevěné vily a záplava květin nás ohromila.

 Po cestě nás zastihl déšť a tak jsme se schovali do útulného hotýlku Sarenka. Stylová restaurace, velmi příjemná obsluha a atmosféra s kavárenskou hudbou, to byl náš malý ráj v tom sychravém počasí.

Dali jsme si klasické polské delikatesy a byly výborné. Žurek, pirohy i placičky se salátem. 

A ještě jedno chci vyzdvihnout. Byla to jediná restaurace na celé dovolené, která měla čistou, nablýskanou dětskou židličku. V Česku se vždy musíme nejdříve poprat s lelitými nánosy prachu a zaschlým jídlem.

Až bude Johanka větší, obejdeme celý značený okruh a navštívíme pohádkovou zahradu.

 

A ještě jedna věc nás dostala. V Česku řepka a kukuřice a hned za hranicí lány a lány pohanky, všude kam jen oko dohlédne.

Takovou nádheru jsem tam musela nechat. Nevešlo by se nám to do auta. : (

Vaše Stáňa

Neratov

Středu jsme si vyhradili k návštěvě tohoto kouzelného místa. A je moc dobře, že neupadlo v zapomnění, díky šikovným a pracovitým lidem a hlavně panu Suchárovi..

Při vkročení do kostela se nám zatajil dech. Dopolední sluneční paprsky, ozářily vitrážová andělská křídla, visící z mohutného trámu. V kostele vládla zvláštní, nepopsatelná atmosféra a energie. A určitě ji vnímala i ta hrstka lidí, co tam byla s námi. Nikdo nemluvil, jen rozjímali nebo se modlili. 

Opravy stále pokračují a jak jsme se dočetli, v plánu jsou i báně na věžích. To bude teprve nádhera, tak jako na dobových fotografiích.

Ke kostelu samozřejmě přiléhá i krásná fara v rozkvetlé zahradě, plné motýlů. Pod ní se rozprostírá velký sad a hned na jeho okraji, jsme měli chuť zout si boty a projít si ho. Lehli jsme si do trávy a vypustili Johanku na volno. Byla šťastná jako blecha. Čichala ke květinám, objevovala svět v trávě a rozhrabala jim tam všechny krtince.

Oběd jsme si dali v místní, stylové hospodě a pak jsme si prošli i jejich zahradu a zbytek vesničky.
Je tady moc krásně...

Kromě tance jsme ceduli dodrželi a objevili jsme i místečko kousek za kostelem. Jmenuje se Tři modříny a skrývá sochu svatého Františka Xaverského.

A tady si můžete pustit kousek Neratovské přírody. Jen ticho, ptačí zpěv a cvrkání lučních koníků.

Večer jsme byli na statku mile překvapeni. Na podvečerní projížďce jsem se dozvěděla, že nakonec majitelé budou grilovat kuřata, jak to přes léto dělávají. Takže o večeři bylo postaráno. Sešlo se plno jejich známých a sousedů, začaly se stahovat i jinak velmi plaché kočky a kocouři. Vůně kuřátek polívaných pivem jim mohla ukroutit nos. Přítomné děti si udělaly byznys prodejem rozmixovaných třešní s bonusem. Ač si nás pár, tuto šťávu koupilo, byli jsme upozorněni, že ji raději nemáme konzumovat. Ale místní černé koťátko jsme si pohladili rádi.



Vaše Stáňa